Jak jistě víte, blíží se svátek zesnulých kdy vzpomínáme na své zemřelé blízké. Většina lidí nakoupí květiny, kladou je na hroby, zapalují zde svíčky a vzpomínají na ty, kteří jim chybí. Na hřbitově je tedy plno pestrých barev a světel. Z olejových lampiček je cítit spálený olej a vypadá to tam snad nejveseleji v celém kalendářním roce. Pokud se k tomu přidá typické počasí, kdy je během celého dne zataženo, mlha nebo ještě lépe mrholí, zejména hřbitovy kde jsou různě zbarvené listnaté stromy vypadají při soumraku velmi působivě.
Zapalování svíček pochází ze staré keltské tradice zapalování ohňů aby se mohly duše zemřelých ohřát a strávit s živými celou noc, která symbolizovala temnotu. Na rozdíl od anglosaských zemí se u nás tento svátek prožívá poněkud poklidněji, což je podle mě dobře. Začátek listopadu přináší pro mnoho lidí určitou magičnost, protože někteří věří, že je duše blízkých v noci během spánku navštěvují a prostřednictvím snů sdělují různé věci. Já to sice nevidím tak žhavě, ale někteří vědí své.
Například jedna slečna, říkejme jí třeba Klára, má ve zvyku navštěvovat hřbitov až po setmění, když už všichni odchází. Mimo jiné zapaluje svíčky na některém z hrobů o který se nikdo nestará a žádná na něm nehoří. U cizího hrobu chce být vždy sama. Proč? To ví jen ona a nikomu to nechce prozradit. Ale vždycky říká, že pokud někdo má chuť, ať si to vyzkouší a uvidí sám. Někomu se může zdát divná, jiný má neobyčejné lidi naopak rád:) A co vy? Zbyde vám nějaká svíčka až půjdete za tmy domů ze hřbitova?
Žádné komentáře:
Okomentovat